Sebevědomí a ztráta sebeúcty
14.04.2023
Ano, ano. Ztráta sebevědomí a s tím spojená ztráta sebeúcty je jedním z vůbec nejčastějších témat, které lidé řeší v dnešní době a to bez ohledu na to, zda jde o muže či ženy. Bez ohledu na to, jak se k tomuto stavu dostaneme, může nás vést k mnoha různým problémům. Kam nás může ztráta sebevědomí zahnat a co můžeme udělat, abychom se s tímto stavem vypořádali? Odpověď zcela jistě každý musí najít v sobě. Pokud jste se našli v nějakém z níže uvedených bodů, tak trochu vám sebevědomí již pokulhává nebo se zkrátka začínáte trápit.... Nevěste hlavu, víte, kde jsem byla já před pár lety? V pr........ a občas tam směřuju znova. Je to o učení k sebelásce, navnímání sebe sama, otevřené pozitivní mysli a neustálý boj s našimi pocity. Ale jde to!!!!!!!!!!!!!!
Socio-emoční trable
Nízké sebevědomí vede nejčastěji k problémům v mezilidských vztazích. Lidé s nízkým sebevědomím mohou mít tendenci být více závislí na druhých, aby se cítili dobře, a to může vést k nezdravému vztahu plnému stresu, napětí a konfliktů. Neustále dokazujete druhým, jak dobří jste, toužít po uznání. Ano, je lidské se cítit dobře, když vás někdo pochválí, ale pokud se tak nestane, neznamená to, že dobří nejsme. Vše vychází z nás, z toho, jaký pocit máme, jak bereme sami sebe, jak se cítíme, když něco děláme a jakou z toho máme radost především my.
Vytáhla bych zcela jednoduchý příklad. Uvařím něco dobrého. Přesto, že talíř byl vylízán dočista, neslyšela jsem žádné "bylo to moc dobré". Měla bych být zklamána? Měla bych to řešit? A proč bych vůbec měla? Samotnou pochvalou je to, že na talíři nic nezůstalo, to mluví za vše. Zcela jistě přijde pochvala za něco jiného, kdy to zrovna nebudete čekat.
Vytáhnu druhý příklad. Hezky se obléknu, nalíčím a jdu se rozloučit s partnerem (píšu všeobecně). Namísto "Tobě to sekne", uslyším "Máš snad rande nebo co?" "Co ten výstřih? To nemyslíš vážně?" V tu chvíli se necítíte dobře. Proč? Protože se nelíbíte partnerovi nebo proto, že jste čekala uznání a pochvalu? Dámy, pokud jde o vás, partner nejspíš jen trošičku žárlí a jeho ego v tu chvíli zamlžené jinými myšlenkami neumí zpracovat danou situaci. Cítíte se vy dobře? Líbíte se samy sobě? Pak je to v pořádku a můžete vyrazit s úsměvem na rtech. Vím, že né vždy se dají situace zvládnout s úsměvem, ale právě proto možná stojí za zamyšlení fakt, zda jste vůbec schopni mít rády samy sebe. Opakuji, že nyní mluvím o dámách, slečnách, ženách.
Vytáhnu další příklad, týkající se mužů. Muži trpí především v dobách, kdy je partnerka odmítá, především sexuálně. Jak je známo, muži prahnou po sexu 3x více než ženy a holt my ženy jsme nastavené trochu jinak. Mezitím, co pro muže je to akt, kdy potřebují dostat ze sebe nashromážděnou energii, my naopak sexem baterie dobíjíme, přičemž se paradoxně pak obě pohlaví cítí dobře. My ženy potřebujeme propojení, cítit se chtěné, milované.... A když si dovolíme odmítnout sex a třeba i vícekrát za sebou, případně v určitém období, z mužů se stávají trosky a místo lvího ega ztrácejí krok za krokem sebelásku a mohou se časem i obviňovat z toho, že nejsou pro nás dost dobří.
Dalo by se psát hodiny na toto téma a určitě vás napadne i nějaký příběh, moment, který vás zahnal do úzkých, a ze kterého ještě nyní, byť už je to roky, dobrý pocit.
Já jeden mám.... a nikdy na to nezapomenu. Měla jsem svátek, moje dcera s mým exmužem byli koupit dárek. Když přišli domů, seděla u nás návštěva. Ex mi podal ruku a předává mi taštičku s dárkem. Zahlédla jsem mašličku na parfému a říkám: "Jeeee, to jsem musela být hodná, že k svátku dostanu parfém" (míněno běžně k svátku takové věci neočekávám a ani nedostávám) a na druhé straně se ozvalo: "Nééé, to ne, to já jsem byl tak hodný, že jsem ti ho koupil".
Zní to možná bláznivě, ale pro mě to bylo takové zklamání v člověku, kterého jsem milovala, že to byla jedna z posledních kapek, které jsem vydržela. Krok za krokem jsem zjišťovala, že neštěstí si buduju sama tím, že toleruju spousty věcí, které bych zcela jistě tolerovat neměla. A přesně takto přicházíme o sebelásku a sebeúctu.
Omezování potenciálu
Jedním z největších rizik, které se spojují s nízkým sebevědomím, je to, jak snadno omezujeme náš potenciál, tedy to, co bychom mohli zvládnout, ale nemáme takové koule to udělat. Když nevěříme v sebe samotné, obáváme se riskování a bojíme se učit nové věci a zvládnout náročné úkoly. Tím se často omezujeme v našich kariérních i osobních cílech.
Co si budeme povídat, pokud máte partnera/partnerku, který/která vás omezuje, zakazuje a stále vás drží zpět, nemůžete dosáhnout svých snů. Je dobré mít vedle sebe lidi, ať už rodinu či přátelé, kteří vás podporují, ale bohužel ne vždy to tak je. A řekla bych, že možná i valná většina lidí, kteří v životě opravdu něco dokázali, si ve finále museli pomoci sami, stoupnout si na vlastní nohy a začít od nuly. Nejde jen o kariéru, ale o život jako takový.
Před pár lety jsem se dala na běhání, spíše rekreační, pro uvolnění. Po nějakém čase mě to chytlo a přihlásila jsem se na závod.... na 3 km v rámci Maratonu. Atmosféra naprosto úžasná, spousta skvělých lidí.... ještě dnes si pamatuju, jak jsme se na nábřeží míjeli s maratonci a ti nám za běhu podávali ruce, aby nám dali najevo, že i přesto, že běžíme jen 3 km, má to smysl. Bylo to dojemné. Sekla jsem s během, abych měla čas na jiné věci, na ty, které nebyly tak důležité pro mě.... Zkrátka jsem to vzdala a nechala se svým myšlením přemoci, že stejně nic nedokážu, tak proč pokračovat.
Minulý rok, na podzim 2022, jsem se dala do běhu znovu. A dokázala jsem se rozběhnout za 28 dní z chůze. Ano, díky mojí milé sousedce Lence, která to nevzdala a byla mi obří podporou. Ale neumíte si představit, jak pyšná jsem na nás byla, že jsme to zvládly.
♥Jen se svým myšlením, jen sama za sebe, se svým tělem a se svou odhodlaností jsem dokázala něco, o čem jsem jen snila, A vím, že můžu dokázat mnohem víc.♥
Nikdy se nepodceňujte, vystupte z komfortní zóny a dokažte sami sobě, že vyhýbat se příležitostem nemá žádný smysl. Jedině tak se můžete posunout vpřed jak v osobním, tak kariérním životě.
