Nejen nedělní setkání
17.02.2023
Pár dní před vánočními svátky, přesně 18.12.2022, mě přítel pozval na nedělní setkání, kam týden co týden dochází. Nebylo to pro mě jen "jakési" pozvání, protože jsem věděla, jak moc je to pro něj důležité, abych poznala i jeho kulturu. Vzbudilo to ve mně obavu a zároveň příjemný pocit, že budu mít tu možnost se potkat s komunitou, která vnáší do Evropy kapku afrického ducha.
Přiznám se, že jsem vůbec netušila, co čekat. Týden jsem stresovala, co si vezmu na sebe a co přinesu na uvítanou. Několikrát jsem se Nathana ptala, stále opakoval dokola, že nic nosit nemusím, že jídlo tam vždy je a nemám si dělat tolik starostí. I tak mi to nedalo a upekla jsem obyčejnou českou bábovku v naději, že neurazím a bude to bráno minimálně jako slušnost přinést něco do krku, když jste někde poprvé.
Slzy v očích
Hned v úvodu bych ráda zmínila, že jsem nikdy za celý svůj život nebyla na takovém místě a troufnu si říci, že i když tu možnost všichni máme, jen málokdo sem zavítá. Dorazili jsme na místo. V přízemí nás přivítal muž se širokým úsměvem na rtech. Potřásl Nathanovi rukou a ten se hned zmínil, že jsem přinesla něco sladkého na přivítanou. Muž se mě ujal a zeptal se, zda se chci potkat s dětmi, které "místní dámy" hlídají, když rodiče promlouvají k Bohu. Otevřeli se dveře a já ocitla ve třídě plné dětí. Přistoupila jsem k dámě, která se o ně starala a předala jí misku s upečenou bábovkou. Ta mě vroucně objala. Ihned ke mně přispěchala další žena, která také od srdce děkovala. Ten okamžik mě dojal. Bylo to jen pár minut, ale odcházela jsem se slzami v očích. Nesmírně milí lidé se srdcem na dlani.
Odebrala jsem se o patro výš, kde už probíhal program. Už od spodního patra se domem linula sborová hudba lahodící mému uchu. Při vstupu do místnosti mě hluboký mužský hlas zcela omámil. Rozhlédla jsem se a viděla bez výjimky všechny zpívat, tančit a radovat se. Ta atmosféra vás pohltí. Další slzy se linuly ven. Moje vnitřní radost nebrala konce. Nevím, zda si to umíte představit, že prvně v životě vás někdo vezme na místo, kam jste se vlastně celý život chtěla podívat a najednou tam jste.
Úchvatný zpět, vrtící se ženy v krásných, kulturně odlišných róbách, než na které jsme zvyklí, usmívající se personál a všude kolem tolik radosti....
Na konci programu za mnou přišel ten usměvavý mladý muž, který nás vítal při vstupu do centra. Osobně mi děkoval za dárek pro děti a několikrát mi zopakoval, jak to ode mě bylo milé, že jsem si vzpomněla něco přinést. Nezapomenul podotknout, že lidé obvykle nic nenosí a pořád jen děkoval...... Tak přesně takové lidi tady najdete....
RCCG Prague
RCCG Praha (Rehoboth centre) se nachází na Koněvově ulici v Praze na Žižkově. Slavnostně bylo otevřeno z pověření Ducha svatého 31. října 2010. Bez výjimky je to domov pro všechny. Útočiště, kam si přijdete popovídat s přáteli, pomodlit se a užít si společné chvíle. Prostor pro sebe, který se vám dostane, vzájemná podpora, jež si lidé dopřávají a slovo Boží....
Lidé se tu respektují bez ohledu na pohlaví, sociální a fyzický stav.
Navštívit centrum může úplně každý. Každý, kdo respektuje víru toho druhého. Každý, kdo chce plně nasát atmosféru jiné kultury a užít si tak opravdu překrásné okamžiky.
