Můj boj

05.01.2023

Do mých 27 let jsem byla vlastně úplně šťastná. Co mi ale život přinesl pak, byl jeden pád za druhým. Moje tělo se začalo měnit v kouli, první změna přišla během prvního těhotenství, kdy jsem otěhotněla s váhou 56 kg a když jsem se vracela z porodnice, měla jsem 104 kg. Během tří let se mi podařilo zhubnout 30 kg a pak jsem opět otěhotněla. Druhé těhotenství bylo pro mě bohužel dosti smutné, neboť mě postihly 2 poměrně zásadní životní tragédie a já měla co dělat, abych dceru donosila. S váhou jsem se po porodu dostala až na 48 kg, při výšce 173 cm je to dosti málo. Pak mě potkalo trochu klidnější období a moje váha opět nastoupala. Životní zvraty, pády, boly, ponižování mě dostaly až na váhu 120 kg. A já si řekla STOP.

Začala jsem makat, dřela jak mezek, tréninky 2x denně, ale........ pořád se kolem mě něco dělo, chvíli jsem nebyla v klidu. Co vám ale budu povídat, když se na to dívám zpětně, velkou část problémů jsem si pěstovala v hlavě a neuměla se od toho dostat pryč. No a když vám k tomu ještě nějaký drahoušek pomáhá a pěkně vás drží pod tlakem, jde to o to hůř. Časem jsem se doplazila na váhu 75 kg (naprosto spokojená) a zas přišel další pád. Neměla jsem už žádnou snahu, ztratila jsem sebevědomí, víru v lepší život a doufala, že to nějak přijde samo. Nestalo se. Opět moje váha nastoupala a já jen v hloubi duše cítila, jak si stále ukrajuji ze svého štěstí a neustále se ohlížím na ostatní.

To, co jste si právě přečetli, byl úryvek z mého blogu, který jsem začala psát v roce 2018, odhodlaná můj život změnit. Měla jsem to hezky připravené, věděla jsem, co dělat, jak jíst, co vše musím obětovat. Jo joooo, takhle najlanovaný to má kde kdo. Nikdy jsem nebyla v ničem dlouhodobě důsledná, neustále měla svojí hlavu a právě v ní špatně nastavené. Nejen, že jsem nedokončila, co jsem chtěla, ale ještě víc jsem upadala. Můj život byl jen o boji za krásnou postavou, protože to přece všichni chtěli. Nikdy jsem to nedělala jen opravdu sama pro sebe.

Teď rozhodně nejsem žádná nitka. Ale víte co? Jsem spokojená, opravdu spokojená. Mám ráda sama sebe, posunula jsem se v boji s myšlenkami a všechno, co dělám pro sebe, opravdu dělám jen pro sebe. Kašlu na hloupé komentáře, poznámky.... prostě si dělám věci, jak chci a ono to funguje. Hodně mi pomohlo žít několik let sama. Přemýšlet sama nad sebou a naučit se sama se sebou žít, je dar z nebes. Neuměla jsem si představit trávit čas o samotě, když vám děti vylítnou z hnízda, když se o nikoho nestaráte. Bylo to těžký, ale jsem opravdu vděčná za každý moment, co se mi v životě stal, neboť dnes bych byla s největší pravděpodobností ukřivděná, zničená a vrásčitá opuštěná matka trpitelka. A kdo mě zná, ví, že rozhodně toto nejsem. Vzala jsem život do vlastních rukou, nadechla se a postupně měnila vše nepřijatelné za přijatelné. Neohlížím se zpět, ze špatných zkušeností čerpám a každý, komu se to nelíbí, mi víte co...... :-)