Už jen při výstupu z letiště jsem byla v šoku. Smečka vlků, co se na nás sesypala a žadonila o privilégium nás odvézt do hotelu, dokonce jeden muž se na nás přilepil už v hale a čekal s námi, dokud nás nevyzvednul hotelový řidič. No co kdyby mu ten kšeft náhodou utekl. Byl slušný, jen krapet vlezlý :-).

Cesta taxíkem do centra byla pro mě osobně tak vzrušující, že jsem si po příjezdu musela dát panáka. Každý si tam jezdí jak chce, neustále se všude troubí, světla se používají dle toho, jak se kdo vyspí, potkáte celou rodinku na jedné motorce s miminkem v náručí, na korbě vedlejšího auta si pán hoví na haldě banánů a vykuřuje dýmku a do toho vám do cesty několikrát do minuty vběhne člověk..... no jako síla. Byla jsem v šoku. Neustále jsem nohou brzdila, křičela, lekala se a doufala, že nás ochotný Ahmed někde po cestě nevyklopí, tedy v tom lepším případě. 

Pokračování se připravuje............