Chtěla bych se cítit volně jako pták, roztáhnout křídla a doletět tam, kam chci, kdykoliv chci.... Nejde to. Abych se přiznala, celý tento týden jsem neměla sílu cokoliv vytvářet a dělit o vše, čím procházím. Je mi čím dál tím větší smutno a pociťuju úzkost. Vrací se mi zpět myšlenky z minulých let a těžko vše snáším. Jak z toho ven? Vím naprosto přesně, co chci udělat, vím naprosto přesně, co chci, ale nedokážu to. Né teď. Možná za pár dní, za týden, jen najít tu sílu.... Mrzí mě, že jsem týden vzdala výzvu a i když vím, že se zase vrátím, je to ztracený čas.
Týden jsem odstartovala naprosto famozní večeří v DIJANU, na kterou mě pozvala kamarádka Markéta. Už jsme byly podruhé a opět jsme si pěkně nacpaly pupky. Jídlo je tam fantastické, kdo jste nebyl, vřele doporučuju.
Koncem týdne jsem jela na oslavu naší milované Leontýnky, slavila 1. narozeniny. Musím napsat, že to byla krásná, opravdu krásná oslava, plná skvělé nálady, dobrých lidí a cítila jsem se po dlouhé době moc dobře. Naše malá Leontýnka byla zlaťoučká, furt se jen smála a byla plná dojmů z dárků a toho všeho, co se kolem ní děje.
Celý týden jsem sice jedla zdravě, ale jídlo jsem si ani nezapisovala, ani nevážila. Pravda je, že oslavy bývají vždy prasící, ale já se celkem držela a zcela určitě jsem nesnědla víc, než bylo nutné.
Doplňky stravy jsem užívala tak, jak minulý týden, jen tentokrát bez spalovače, to mi přišlo zbytečné.
