43 - 59/90 - Jídelníček, cvičení, spálené kalorie

24.12. ráno jsem se probudila s nesnesitelnou bolestí v krku, bylo mi slabo, teplota, bolest celého těla. První, co mě napadlo, že sauna mě dorazila a asi to tak i bylo. Vypětí posledních dní bylo asi trochu moc a vzhledem i k únavě, kterou jsem poslední dni pociťovala, se nebylo čemu divit. Pochopitelně plány na strávené svátky s mamkou a bráchou padly. Sedla jsem do auta i v tom stavu, v jakém jsem byla a s rouškou na puse navštívila alespoň mamku a viděla se s mými dětmi, kteří tento rok trávily svátky u táty. Byla jsem s nimi ale jen 10 minut a jela domů. Odpadla jsem a prospala se celý dnem až do večera. Štědrý den jak vystřižený z časopisu. Neměla jsem sílu se ani hezky načančat, jen jsem z postele přelezla do kuchyně, kde jsme obalili rybu a pak se najedli. Měli jsem i nečekaného hosta, který mojí špatnou náladu zvednul a ve finále to byl moc hezky strávený štědrý večer. Spát jsem šla poměrně brzy, únava a bolesti mě přemohly. 

25.12. ráno jsem vstala kolem osmé ranní a v koupelně probublávala vana. Běžela jsem ven a zjistila, že na zahradě mám potopu. Ihned jsem volala pojišťovnu, neboť mi bylo jasné, že je nějaký problém u čerpadla v tlakové kanalizaci. Už jsem to řešila před 5 lety. Sežeňte někoho o svátcích. I mně samotné to přišlo velmi hloupé někoho otravovat, ale havárie se holt stávají. Podotýkám, že hovor na pojišťovnu jsem uskutečnila cca kolem půl deváté ranní a "hovnocuc" na pojišťovnu přijel před setměním, neboť žádný servis přes svátky nefunguje. Po odčerpání jímky bylo zjištěno, že je prasklá zpětná klapka a musí se uzavřít centrálně voda. Neumíte si představit, jak mi bylo při pohledu na "zahovněnou" smradlavou zahradu a zároveň vytopenou sousedovic zahradu. Voda z jímky se valila až k domů, na silnici .... Tomu říkám sváteční den. Ale najdou se i dobří lidé, takže jeden velmi ochotný muž havárii ve finále zvládnul, ale chudák odjížděl až v půl 11 v noci. Bylo mi ho tak moc líto, že jsem mu ještě nabalila krémy z mojí vlastní výroby jako dárek pro manželku. Další den pán přijel znovu a ještě dodělal a doopravil, co bylo potřeba. 

Téměř až do nového roku jsem to celé proležela. Bolesti svalů, kloubů, krku...zkrátka angina jak trám. Byla jsem zklamaná, protože jsem si plánovala 10 dní volna trochu jinak. Počasí bylo téméř neustále nad nulou a já chtěla jít běhat, věnovat se tréninku, videím, ale nešlo to. 31.12. jsme si ale užili přechod na nový rok a já prožila konečně normální den po nemoci. Bylo mi mnohem lépe a tak jsem to řádně oslavila. Následující den byl krapet krutý, ale spánek dosti pomohl. Začne nový pracovní rok, je nutné se připravit do práce, připravit opět krabičky a postupně začít lehce s tréninkem. 

2.1. jsem vyrazila prvně po novém roce do práce. Tak moc se mi nechtělo vstávat. Během dne únava ustoupila a k večeru jsem si dala i lehký trénink a 20 minut indiánského běhu na pásu. 

3.1. jsem byla k večeru jen na procházce cca na 4 km, neboť jsem hlídala Tomína a s ním se prostě ven musí. Využili jsem krásného počasí a vyrazili do Milíčovského lesa. Dostala jsem tip na kopce na běhání, tak jsme si řekli, že to omrkneme. Milíčovský les je opravdu krásné místo na úpatí Jižního města a mohu jen doporučit. Samozřejmě hraje roli zimní období, ale velmi jsem ocenila málo lidí a v podvečerní hodinu jsme si užili i nádherně zbarvenou oblohu. Určitě vyrazíme i příští týden. Večer jsem pak připravila jídlo na druhý den, nakrmila zbývající členy rodiny a zalezla k tv. Nemohla jsem dlouho usnout a pořád se jen převalovala. Zítra zaberu, dám krapet ostřejší trénink, ať se zase vrátím do starých kolejí a kvalitního spánku.